Svatava Maradová: Půda došla. Restituentů je víc než pozemků

30. 8. 2015, Euro, Pavel Páral        

Česko od roku 1993 prodalo 580 tisíc hektarů zemědělské půdy. Po čtvrtstoletí, kdy stát svou půdu prodával, ji nyní bude muset zase kupovat. A také proto se chystá restituční tečka, říká ústřední ředitelka Státního pozemkového úřadu Svatava Maradová.

Jste ve funkci již více než rok. Můžete zhodnotit, co jste našla v úřadě, který neměl zrovna dobrou pověst, když jste do něj po transformaci přišla, a co se za vašeho ředitelování změnilo?

Když jsem se na základě výběrového řízení stala loni v červnu ústřední ředitelkou Státního pozemkového úřadu, tak první týdny ve funkci byly doslova a do písmene šokem. Nepředpokládala jsem, že zde situace bude tak málo ustálená. Úřad vznikl spojením tehdejšího Pozemkového fondu ČR se strukturou pozemkových úřadů ministerstva zemědělství. Myslím, že transformace nebyla ani dobře připravená, ani fakticky ukončená. A do toho jsem musela bezprostředně po nástupu do funkce řešit historické problémové restituční případy podle zákona o půdě. Jsou s nimi spojeny mnohaleté a komplikované soudní spory.

Kolik takových sporů vedete?

V současné době vede náš úřad téměř dva tisíce soudních sporů, včetně mediálně známého případu Bečvářova velkostatku. Podařilo se nám změnit filozofii zastupování státu a sjednotit argumentaci. Spolu s tím jsme omezili externí právní zastupování a více využíváme vlastní právníky. Proto jsme navýšili i počet pracovních míst v právním odboru. A myslím, že se nám tyto kroky vyplatily. V některých dlouhodobých komplikovaných restitučních případech jsme úspěšnější.

Zadala jste auditorům kontrolu toho, co se v úřadu dělo před vaším příchodem. Jaký byl výsledek?

V závěru loňského roku jsme skutečně provedli dílčí audity několika oblastí, a to jak vlastními, tak externími auditory. Zacílili jsme na konkrétní oblasti. Byla to právě oblast zadávání externích právních služeb a potom oblast ICT. Třetí oblastí byla ekonomika úřadu, která nakonec vyšla z provedených auditů nejlépe. Možná pochybení jsme zjistili v případě zadávání externích právních služeb, kde jsme také podávali trestní oznámení na neznámého pachatele a žalobu. Výsledky zatím nemáme.

Žaloba nemůže být na neznámého pachatele. Můžete říci, o koho jde?

Jde o našeho dlouhodobého dodavatele, ovšem k určitému pochybení mohlo dojít spíše u bývalého managementu úřadu. Vedeme v této věci s dodavatelem velmi korektní a věcná jednání, jak situaci vyřešit mimosoudně.

Pokud nepracujete v privátním sektoru efektivně, tak dlouhodobě prostě nepřežijete. Ve státní správě je pro zvyšování efektivity činností velký prostor, ale příliv nových, především vedoucích pracovníků z privátního sektoru bude zřejmě v souvislosti se služebním zákonem do jisté míry omezen

Největší problém bývá u zakázek na informační technologie. Jak je to u vás?

I na našem úřadě to vnímám jako nejvíce problematickou oblast. Velká míra outsourcingu, smlouvy, které nelze považovat za dobře nastavené, jednoznačné a výhodné vůči státu. Stejně jako jinde ve státní správě jsou i u nás problémy s licenčními a autorskými právy. Tato oblast se také nejhůře prověřuje. Závěry auditů precizujeme. Není v tuto chvíli vyloučeno, že může padnout trestní oznámení, případně žaloba. Aktuálně však vnímám ještě jeden problém v efektivním řízení státních institucí a tím je do určité míry služební zákon.

V čem?

Přišla jsem z privátní sféry připravená využít nabyté zkušenosti. Lidé ze soukromého sektoru jsou orientovaní na efektivitu všeho, co dělají, a také na inovace. Pokud nepracujete v privátním sektoru efektivně, tak dlouhodobě prostě nepřežijete. Ve státní správě je pro zvyšování efektivity činností velký prostor, ale příliv nových, především vedoucích pracovníků z privátního sektoru bude zřejmě v souvislosti se služebním zákonem do jisté míry omezen. Ale také přístup k strategickému řízení je stále privátnímu sektoru bližší než státní správě.

Můžete být konkrétnější?

Když přijdete řídit nějakou společnost, tak musíte vědět, co je cílem vašeho konání, k čemu směřujete a jak bude vámi řízená organizace vypadat za několik let. Musíte mít jasnou vizi. Předmětem činnosti Pozemkového fondu ČR bylo především odstátňování zemědělské půdy. Jeho prostřednictvím Česká republika od roku 1993 prodala 580 tisíc hektarů zemědělské půdy. Slovenská republika za stejnou dobu prodala pouhé čtyři tisíce hektarů. Po příchodu na úřad jsem pokládala sobě i svým kolegům otázky: Máme vůbec dost půdy? Chce Česko privatizovat půdu nadále? Je to pro stát výhodné? Nezměnila se situace od doby, kdy Pozemkový fond ČR vznikl? Ve stejném okamžiku jsme paradoxně řešili nařízení vlády, které nám uložilo blokovat konkrétní pozemky pro rozvojové programy státu. Ale v některých lokalitách, kde potřebujeme řešit protipovodňová opatření nebo stavět dopravní infrastrukturu, už Česká republika vůbec žádné pozemky nevlastní.

Nebylo by logické naopak vytvářet rezervu státní zemědělské půdy?

Za velký úspěch posledního roku proto považuji novelu zákona o Státním pozemkovém úřadu, kterou v uplynulých týdnech již projednala vláda. Jejím cílem je redefinovat úlohu Státního pozemkového úřadu. Nově budeme vytvářet koncepční rezervu státní zemědělské půdy. Získáme také větší možnosti vykupovat půdu tam, kde to potřebujeme ve veřejném zájmu. Prostřednictvím pozemkových úprav budeme realizovat rozvoj venkovského prostoru, ochranu přírodních zdrojů a zajišťovat správu zemědělského majetku státu. S tím se teprve začne skládat mozaika toho, co potřebujeme, pokud jde o zdroje lidské, finanční a jiné. Právě těmito kroky se instituce stává efektivně a koncepčně řízenou.

Prováděla jste rozsáhlejší personální změny a měnily se i schvalovací procesy?

Personální změny v nezbytném rozsahu byly nutné. Nejdříve jsem však musela řešit smysluplné nastavení organizační struktury. K mému velkému překvapení nebyly v té původní vůbec odděleny hlavní a podpůrné činnosti. Nově jsme vytvořili například samostatnou sekci majetku státu, která je řízena ředitelem sekce Stanislavem Novotným. Právě ona zahrnuje i metodické řízení restitucí jak podle zákona o půdě, tak podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. V rámci organizačních změn jsme také vytvořili oddělení tvorby cen a verifikace. Paradoxně na úřadě, který hospodaří s majetkem státu, nebylo oddělení, které by kvalifikovaně provádělo kontrolu v této oblasti. Oceňování nemovitostí bylo prováděno pouze externími dodavateli. A některé personální změny proběhnou samovolně, pokud začnete vyžadovat výsledky a srovnávat výkonnost. Jsou pracovníci, kteří se následně rozhodnou odejít, protože jim prostě nová „pravidla hry“ nevyhovují.

Ptám se proto, že se spustily ostře sledované církevní restituce a mohly narůst korupční možnosti.

Na přípravě podkladů se podílejí celé týmy odborníků, v žádném případě nerozhodují jednotlivci. Každé rozhodnutí musí být argumentačně silné, aby obstálo v případném soudním sporu, a zákon našim úředníkům vymezuje mantinely. Osobně prostor pro korupci v celém procesu nevidím.

V minulosti zde proběhla řada problematických transakcí. Vy jste se zmínila o kauze Bečvářové, které byly zřejmě neoprávněně vydány nějaké pozemky, ale bylo toho více. Našli jste další případy?

Právě v souvislosti s případem Bečvářova velkostatku se objevily různé podněty, jak zvenčí, tak z naší interní kontrolní činnosti. Ty nám vygenerovaly skupinu restitučních případů podle zákona o půdě, kterou jsme si vyhodnotili jako potenciálně rizikovou. Provedli jsme následně revizi těchto restitučních spisů. Kontrolní činnosti prokázaly, že na rozdíl od případu Bečvářova velkostatku nedošlo k pochybení ve správním řízení. Nicméně jeden případ zůstává otevřený a je možné, že budeme podávat trestní oznámení na neznámého pachatele.

Takže tam také mohlo dojít k úmyslnému poškození státu?

V tuto chvíli to nemůžeme zcela vyloučit. Nechci předbíhat, ale máme určité pochybnosti, zda byly u převáděných nemovitostí vždy korektně zpracovávány soudněznalecké posudky.

Komplikace nejsou jen s restitucemi, ale i s prodejem půdy v lokalitách výstavby infrastruktury, k nimž hojně docházelo, a byl poškozován stát. Zde problémy nevidíte?

Problém za sebe vidím, řekněme, morální. Pokud bylo v konkrétních případech doloženo, že při převodu pozemků bylo postupováno podle platných právních předpisů a vnitřních metodických pokynů Pozemkového fondu ČR, pak nelze fakticky tyto převody zpochybnit. Za sebe nerozumím tomu, proč nebyl rozsah převodů pozemků státu více omezen. Je to historie, kterou nezměníme.

Co s tím můžeme dnes dělat?

Nic. Jen vyhodit toho zaměstnance. To je možná odpověď na vaši otázku, ale jak už jsem řekla, postupovali podle pravidel a mnozí z nich už také v našich řadách nepracují. Kdybych byla autorem metodických předpisů, tak bych se snažila zamezit převodům pozemků pod plánovanou dopravní infrastrukturou. Nicméně nebyla jsem u toho, mělo to různé souvislosti a vyvozovat zpětně nějaké radikální závěry by nebylo správné ani objektivní.

Aby se to neopakovalo, je třeba lépe koordinovat zájmy resortů. Proto jsem po nástupu do funkce iniciovala dohodu o spolupráci jak s ministerstvem životního prostředí, tak s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo s Ředitelstvím silnic a dálnic.

Kolik máte vyřízeno z církevních restitucí?

V tuto chvíli považujeme za vyřízené tři čtvrtiny žádostí, ale nejsložitější případy aktuálně řešíme. Máme opravdu zkušené týmy, které mají zkušenosti z restitucí podle zákona o půdě. Pracují za daných podmínek rychle a kvalifikovaně. Oprávněné osoby, kterým nebyl přiznán nárok na navrácení požadovaných nemovitostí, se mohou obracet na soudy. Myslím, že vše probíhá opravdu velmi rychle a organizovaně. Vezměte si, že restituce podle zákona o půdě probíhají 25 let. Proces církevních restitucí bude v zásadním rozsahu dokončen do konce roku 2015, to je za tři roky, a to pracujeme v režimu krizového řízení, protože transformace úřadu stále není zcela dokončena. Uvědomte si, že majetek, s nímž hospodaříme, představuje 570 tisíc položek a naše informační systémy nefungují optimálně. Při sloučení dvou úřadů vzniklo kompromisní řešení v oblasti ICT, a to nikdy nefunguje dobře. Ředitelé krajských pozemkových úřadů nesou hlavní tíhu rozhodování v procesu církevních restitucí a pracují v podmínkách, které skutečně nejsou optimální, a já jim za to musím poděkovat.

Vydání zajímavých (a mnohdy i posledních zbylých) pozemků státu kolem Prahy se domáhá leckdy i několik různých restituentů najednou. Už teď je prostě jasné, že počet pozemků státu je menší než počet restitučních nároků.

Některé církevní organizace ale žalují nejen vás, ale také jiné držitele církevního majetku, třeba města a obce, což by neměly. O co jde v těchto případech?

Zřejmě máte na mysli určovací žaloby mimo zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Historicky mohlo dojít k převodu nemovitostí v rozporu s takzvaným blokačním paragrafem podle zákona o půdě, který, zjednodušeně řečeno, zakazoval převod historicky církevních nemovitostí. Momentálně probíhá 92 soudních sporů, o kterých jsme informováni. V patnácti případech byly podány žaloby oprávněných osob proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v procesu takzvaných církevních restitucí. Některé případy jsou opravdu zajímavé. Například obec Hradištko pod Medníkem vedla dlouholeté soudní spory s Královskou kanonií premonstrátu na Strahově. Soudy ve finále premonstrátům vlastnická práva přiznaly, a to i k nemovitostem v zastavěné části obce. Pokud by v tomto případě bylo postupováno podle církevních restitucí, tak by byl zohledněn veřejný zájem a bylo by rozhodnuto o nevydání již zastavěných pozemků. Obec by se tak nedostala do nynější velmi nepříjemné situace. V tom lze spatřovat přínos církevních restitucí oproti tomu, kdyby se církve domáhaly svého majetku u soudů. Zastavěné pozemky nebo pozemky dotčené veřejně prospěšnou stavbou technické a dopravní infrastruktury podle zákona nelze vydat.

Hovořila jste o vlekoucích se restitucích podle zákona o půdě. Kdy budou dořešeny?

Současně s novelou zákona o Státním pozemkovém úřadu, kterou jsem již zmínila, je připravena také novela zákona o půdě, která by měla přinést restituční tečku. Naprosto rozumím nárokům oprávněných osob, ale stát je bohužel v situaci, kdy náhradní pozemky v odpovídající kvalitě ani kvantitě k dispozici již prostě nemá. Půda je svým rozsahem omezená. Vydání zajímavých (a mnohdy i posledních zbylých) pozemků státu kolem Prahy se domáhá leckdy i několik různých restituentů najednou. Už teď je prostě jasné, že počet pozemků státu je menší než počet restitučních nároků.

A co tomu říká váš pan ministr, když největším odpůrcem restituční tečky byly v minulosti vždy lidovci?

Novelu zákona o Státním pozemkovém úřadu jsme připravovali společně s Ministerstvem zemědělství ČR a s podporou pana ministra. Naším hlavním cílem bylo zajistit mechanismus pro vytváření rezervy státní půdy na rozvojové programy státu. Pan ministr se osobně angažuje v otázkách prevence sucha i povodní. Obtížně můžeme realizovat protipovodňová opatření v regionech, kde stát již žádnou půdu nevlastní. Situace vyžaduje rozumné řešení, které novela zákona přináší.

A jak bude ta tečka vypadat?

Navrhujeme, aby restituenti měli ještě po dva roky možnost účastnit se takzvaných restitučních nabídek pozemků státu pro oprávněné osoby. Mohou také podávat žaloby a nárokovat si prostřednictvím soudů náhradní pozemky. Po skončení tohoto přechodného období budou již restituční nároky vypořádávány pouze finančně. S touto formou vypořádání zákon o půdě vždy počítal.

Svatava Maradová (44)

• Vystudovala zemědělské inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně.

• Pracovala jako geodetka.

• Do roku 2014 působila v manažerských funkcích ve společnosti Geocart CZ, kde se zabývala problematikou pozemkových úprav.

http://euro.e15.cz/archiv/svatava-maradova-puda-dosla-restituentu-je-vic-nez-pozemku-1217069