Sucho sužuje zemi. Jak mu bránit? Panuje všeobecná shoda na tom, co je potřeba udělat pro zlepšení stávajícího stavu. Budou se zakládat nové rybníky, obnovovat staré, potoky se vrátí do původních koryt, budou se vysazovat remízky a dělat protierozní meze. Víme však, na jakých pozemcích budeme stavět? Víme, kdo je jejich vlastníkem? Bohužel ne.

V katastrálních mapách dnes panuje zmatek. Ten je důsledkem pohnuté historie českých zemí. Tento zmatek může tolik potřebné úpravy terénu ztížit, ne-li úplně zhatit. Bez toho, že nastolíme pořádek do evidence vlastnictví, bychom se neměli do boje proti suchu vůbec pouštět. Proč?

V evidenci pozemkového vlastnictví se odrážejí dějiny našeho státu. Jediný panovník, který dokázal zmapovat svoji zem zároveň se všemi hranicemi vlastnictví, byl císař František I. (1768–1835). Na základě jeho patentu z roku 1817 byly v období 1826 až 1843 změřeny země české a v letech 1824 až 1836 pak Morava, vznikly mapy v měřítku 1:2880. Toto ojedinělé technické dílo se různě kvalitním způsobem udržovalo až do konce druhé světové války.

Zakotveno pastelkou

Po této válce byli ze Sudet, jedné třetiny našeho území, odsunuti Němci. Nově příchozím byla přidělena půda podle takzvaných grafických přídělů, a to tak, že se sloučily vedle sebe ležící parcely původních vlastníků do bloků a pastelkami se na otisku mapy 1:2880 nebo 1:5000 tyto příděly vyznačily.

Bylo po válce, bylo potřeba zajistit potraviny a evidence byla odložena „na později“. Historický vývoj se opět ubíral jiným směrem a po roce 1948 byla převážná většina nových osídlenců nahnána do státních statků nebo zemědělských družstev. Evidence grafických přídělů nebyla prioritou. Vlastnictví pozemků bylo po roce 1948 tabu a žádné nové důkladné zmapování se nekonalo.

Po roce 1989 byla zahájena digitalizace katastrálních map. Před ní existovalo pět různých evidencí pozemků. Ta nová je měla sloučit. Ukázalo se však, že je to téměř nemožné. Jednak z technických důvodů, jednak proto, že pozemky měnily vlastníka. Řadu parcel stát prodal novým vlastníkům, kteří mnohdy kupovali vše, co bylo k prodeji, bez ohledu na velikost, umístění a tvar takovýchto parcel.

Dalším problémem jsou pozemky zemřelých vlastníků či těch s neznámým místem pobytu. Dále duplicitní vlastnictví tam, kde došlo v rámci restitucí k vydání nebo prodeji parcel, které být vydány nebo prodány neměly. Zemřelí vlastníci jsou typicky u historických cest, v současné době již neexistujících, které byly ve vlastnictví několika původních vlastníků a které, protože byly vedeny na jiném listu vlastnictví, nebyly často děděny.

Bude to dlouhé a drahé

Takže pokud chceme krajině navrátit historické funkce, které plnila, je nezbytné vypořádat se s otázkou vlastnictví. Ať chceme, nebo nechceme, jediným nástrojem, jak navrátit krajině funkce, které potřebujeme, a zároveň uvést do souladu evidovaný stav katastru nemovitostí se skutečností, jsou komplexní pozemkovéúpravy. Názory na ně se různí, proces je to složitý, náročný a někdy i dlouhý, ale pořád jediný možný.

Umožní totiž navrhnout opatření, která potřebujeme na místech, kde bude boj proti suchu nejefektivnější, a připraví pro něj vhodné pozemky. Vypočítá, jestli se obnovený rybník naplní vodou a bude plnit svoji funkci vodohospodářskou i ekologickou. Původním vlastníkům zajistí přiměřenou náhradu.

Cílem pozemkovéúpravy rozhodně není obnovit původní úzké parcely široké několik metrů a dlouhé stovky metrů nebo vytvořit stávající technikou neobdělávatelná políčka. Jejím cílem je najít kompromis mezi efektivním hospodařením na zemědělské půdě a ekologickými a dalšími prvky, které dopomohou navrátit krajině její původní funkce.

Výsledkem nové pozemkovéúpravy bude zároveň digitální mapa, která určuje všechny výměry parcel s přesností jednoho metru a hranice parcel s přesností 0,15 metru, a zároveň eviduje les nebo rybník tam, kde je, a ne tam, kde byl před 120 lety.

Tento výsledek dává všem vlastníkům právní jistotu, že „co je psáno, to je dáno“ a že jejich pozemek o výměře 0,7524 m 2 skutečně leží tam, kde je zakreslen v mapě. A to, i když je součástí desetihektarového pole s obilím, kukuřicí nebo řepkou. A až jednou budou předávat pozemky synovi nebo vnučce, že jim předávají hodnotu, která v krajině je, i když nemusí být na první pohled vidět. Zároveň zajistí všem vlastníkům přístup na jejich pozemky.

Pozemkováúprava se dokáže vypořádat i s pozemky zemřelých nebo neznámých vlastníků, pokud tak neučiní pravoplatní dědici. Stejně tak s duplicitním vlastnictvím, pokud se vlastníci dohodnou. Je to prostředek nápravy k udržitelnému vývoji, náprava evidence pozemků, prostředek pro spravedlivý výběr daní a efektivního hospodaření v krajině.

Ano, bude to trvat dlouho a bude to drahé, ale nedělat nic a nechat věci tak, jak jsou, bude ještě dražší.