Povodně přicházejí znenadání, zasáhnou bleskově a jejich ničivé následky jsou okamžitě a jasně viditelné. Sucho se přibližuje poznenáhlu, trvá déle a škody způsobuje postupně. I kvůli tomu měli Češi dlouho tendenci přehlížet ohrožení vodních zásob. Až v posledních letech si začínáme uvědomovat, jak na vodě záleží. Právě nyní se navíc nacházíme v tříleté epizodě sucha, která letos hrozí překonáním historických „rekordů".

Podle vládní Koncepce ochrany před následky sucha je objem zadržené vody v půdě o 40 procent nižší, než byl v roce 1950. „Od roku 1961 se nejvýznamnější sucho v podzemních vodách vyskytlo začátkem 90. let, a především v letech 2015 a 2016. Vůbec nejvyšší počet historicky minimálních stavů hladiny a vydatnosti pramenů byl zaznamenán rovněž v letech 2015 a 2016," uvádí vládní materiál. Podle odhadů je má rok 2017 ještě překonat. Letos v červenci byla na třech čtvrtinách území republiky velmi nízká hladina, tedy nejnižší stupeň.

Pomalu, ale neúprosně stabilně u nás stoupá průměrná roční teplota. Za 130 let, co se data sbírají, narostla o 1,4 stupně, přičemž 0,8 stupně z toho přibylo za posledních dvacet let. Celkového objemu srážek sice neubývá, ale mění se jejich rozložení v průběhu roku: v létě vláha chybí a v zimě se hrne v příliš vydatných přívalech, které půda nezvládne absorbovat. Vzniklá situace tíživě dopadá na lidi, zvířata, zemědělství i průmysl. Letošní ztráty pěstitelů, od třešní přes obilí až po brambory, patří k nejbolestivějším za dekádu i víc.

Sucho jako reálný politický problém

Ještě nedávno se sucho odbývalo jako lokální úkaz. Na severu Čech, v Polabí nebo na jihu Moravy vyschly v některých obcích zdroje, řada domácností točila kohoutkem naprázdno, na náměstích a návsích stály cisterny. Přestože se v takové situaci vyhlašuje krizový stav, který nabádá, aby se vodou neplýtvalo, skoro každý druhý starosta ráno zjistil, že během noci se záhadně napustily bazény a auta jsou čerstvě vymydlená. Nejdůležitější změnou, která musela přijít, proto byla změna mentality.

A ta snad konečně nastala. Odborníci na klimatickou změnu už tolik nebojují s nálepkou šiřitelů poplašných zpráv a téma prorostlo mezi programové pilíře politických stran. Oproti předchozím kabinetům si vládní sestava ČSSD, ANO a lidovců poprvé pořádně uvědomila, že sucho je reálný problém. Ochrana půdy a uvážlivější hospodaření se zařadily mezi sedm velkých úkolů, jež premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) definoval ve svém „předávacím protokolu" pro budoucí vlády: „Pokud nezačne republika včas reagovat, v řádu desítek let může sucho doslova zlikvidovat české a moravské zemědělství a výrazně poškodit venkov."

Už v polovině roku 2014 vznikl speciální tým Voda – Sucho, kde se spojili odborníci s lidmi z ministerstev zemědělství a životního prostředí. Výsledkem jeho práce je také internetová stránka http://www.intersucho.cz, která v pravidelných intervalech informuje o aktuálním stavu vody v řekách nebo půdě. Tým sepsal i souhrn opatření, která se musejí uvádět v život, aby nenahraditelná tekutina nemizela.

Základy exodu vody byly položeny už dávno. Začalo to intenzivním vytěžováním šlechtických lesů s doprovodným odvodňováním krajiny v 19. století a pokračovalo ještě intenzivnějším scelováním polí do kolektivního socialistického lánu, kdy nikdo nemyslel na to, aby se plodiny šetrně střídaly. Půda přišla o živiny a s nimi o sílu, aby vodu zadržela. Na povrchu jí také nestály v cestě přirozené překážky, jako jsou brázdy, remízky nebo pásy křovin, takže rychle odtékala do řek a v nich mizela za hranicemi. Na nápravě se začalo systematicky pracovat až v posledních dvou třech letech.

„Za posledních 80 let se plocha mokřadů zmenšila o milion hektarů. Voda se brala jako něco samozřejmého, jako něco, čeho je dost, až příliš, čeho se potřebujeme zbavit, aby se dalo nasít obilí nebo zasadit brambory. Brali jsme to tak, že se to nikdy nezmění. To, co se dřív zdálo snadné, už takové není. Odborníci už před mnoha lety varovali, že se Česká republika nemá připravovat pouze na boj proti povodním, ale i proti suchu. A to se nedělalo, začali jsme s tím až v roce 2014, doháníme mnohaletou ztrátu," říká ministr Brabec.

Drenážní systémy najdou drony

Stěžejní roli v nápravě hraje návrat české krajiny co nejblíže k její přirozené podobě. Stát se proto chystá vyhledat staré drenážní systémy. Ty sice desítky let zbavovaly krajinu vody, ale dají se upravit, aby ji naopak zadržely a přiměly vsáknout se z nich do země. Úlohy pátračů se ujmou drony. Z výšky dovedou podle barvy nebo hustoty porostu poznat, kudy odvodňovací strouhy vedou. „K drenážním systémům neexistuje komplexní dokumentace, nevíme přesně, pod kterými pozemky jsou ani v jakém jsou stavu. Je potřeba to inventarizovat, uvést do digitální podoby a nachystat plán do budoucnosti, a to včetně nastavení finanční podpory," popsal LN již dříve ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Současně se ve velkém rozjely pozemkové úpravy. Do krajiny se vracejí rybníky, mokřady, cesty, aleje či pásy stromů, svažité terény se rozdělují na schody, aby se cesta vody shora dolů zpomalila. Před dvěma lety Státní pozemkový úřad (SPÚ) nastavil model úprav tak, aby se každoročně 200 pozemkových úprav zahájilo, 200 rozpracovalo a 100 dokončilo. Letos se na ně vyčlenilo 1,7 miliardy. Modelování krajiny brání suchu tím, že zabraňuje erozi půdy, dobře vyživená zemina pak lépe udrží vláhu.

Ruku v ruce s pozemkovými úpravami musí jít také vyvážené hospodaření zemědělců. I to se začalo výrazně dotovat. Farmář, který na své pole zasadí i náročnější plodiny, ovoce, zeleninu či květiny, z nichž neprofituje tak vysokoobrátkově jako z řepky s kukuřicí, má nárok na vyšší podporu od státu. Stejně jako ten, kdo do podnikání vedle rostlin zahrne i krávy či prasata, protože od nich přichází na lány to nejekologičtější hnojivo.