Přeskočit na hlavní obsah Přeskočit na podmenu

SPÚ

Přeskočit na hlavní obsah

Restituent vs. stát – 45 žalob

Lidové noviny, 31. ledna 2018, Kateřina Menzelová

Stovky hektarů po celé republice požadují u soudů jako náhradu za zabrané pozemky bývalí majitelé parcel pod dostihovým závodištěm ve Velké Chuchli. Obdobně postupují i další restituenti, kterým stát dluží.

Rodině Holečkových patřily ve Velké Chuchli a v Lahovicích zhruba čtyři hektary pozemků, na nichž bylo od začátku 20. století dostihové závodiště. V roce 1957 jim ale komunisti část pozemků vyvlastnili, o další přišli v roce 1976, kdy byli přinuceni za nevýhodných podmínek parcely státu prodat. Pozemky připadly státnímu podniku Dostihové závodiště Praha, který je dnes v likvidaci. „Chtěli jsme vrátit jen zabrané pozemky a ty pak pronajímat závodišti, stejně jako to dělala naše rodina historicky,“ říká restituent Michal Holeček, potomek bývalých vlastníků.

            O tom, že většina vyvlastněných parcel se Holečkovým vracet nebude, rozhodl po vleklém řízení soud. Zpět rodina dostala jen pozemek o rozloze tisíc metrů čtverečních. Za zbylé parcely měla nárok na kompenzaci, a to buď finanční, nebo v podobě náhradních pozemků. Ani jednoho se jí ale nedostalo.

            Názory na to, kdo za tento stav může, se diametrálně liší. Holečkovi viní z průtahů Státní pozemkový úřad (SPÚ). „Rozhodl o tom, jestli nám naše pozemky vrátí, nebo ne, definitivně až skoro po čtvrtstoletí,“ tvrdí Holeček. Pozemkový úřad se hájí tím, že řízení prodloužily soudy.

            Ve veřejných nabídkách náhradních pozemků byli Holečkovi neúspěšní. „SPÚ nabízí pozemky, co nikdo nechce, malé výměry, nekvalitní, třeba strže, pozemky s elektrickým vedením a podobně,“ tvrdí Holeček a dodává: „Pokud se objeví kvalitní pozemek, strhne se o něj mezi restituenty bitva, je to spíše loterie.“

            I když soudy, včetně Ústavního, daly restituentům v hodnocení kvality náhradních pozemků za pravdu, pozemkový úřad oponuje. „Stojíme si za tím, že nabídky náhradních pozemků byly, co se týče rozsahu, dostatečné,“ říká Václav Kohlíček, ředitel sekce majetku státu na SPÚ. „V Praze je výrazný převis poptávky nad nabídkou. Je zastavěná více než jiné lokality v Česku a státní půdy je pro vypořádání zde vzniklých nároků nedostatek,“ tvrdí.

            Jádro sporu mezi Holečkovými a SPÚ je v tom, v jaké výši mají být odškodněni. Pozemkový úřad vyčíslil jejich restituční nárok zhruba na 220 tisíc korun. Dle zákona se vychází z oceňovacích předpisů k 24. červnu 1991.

 

Stavební, nebo zemědělské?

Michal Holeček považuje tuto částku za výsměch, který nemůže přijmout. Poukazuje na to, že nedávno se sousední parcely ve Velké Chuchli prodávaly téměř za 7800 korun za metr čtvereční, pozemkový úřad ale nabízí asi pět korun za metr. Holečkovi jsou přesvědčeni, že neocenil jejich pozemky správně, když na ně pohlížel jako na zemědělskou půdu, a ne jako na stavební pozemek.

            „Naše pozemky byly zařazeny do stavebního obvodu pro stavbu rozšíření závodiště, tento dokument z roku 1957 mají na pozemkovém úřadě od začátku k dispozici. Pozemky nám vyvlastnili bez náhrady za účelem té plánované výstavby a závodiště tam postavili,“ říká Holeček. A poukazuje na nález Nejvyššího soudu, dle něhož pokud byl pozemek vyvlastněn za účelem stavby, má se na něj při oceňování pohlížet jako na stavební parcelu.

            Podle SPÚ ale pozemek k datu jeho přechodu na stát nebyl určen pro stavbu.

            Holečkovi si nechali vypracovat vlastní znalecký posudek, který zabrané pozemky určil jako stavební a v cenách roku 1991 vyčíslil jejich hodnotu zhruba na šest milionů korun. V této sumě požadují vydat náhradní parcely.

„Stejně jako naše rodina je chceme pronajímat, hospodařit na nich, prostě podle toho, co získáme. Máme na to právo, zákonné i morální. Nechceme žádné úroky, penále ani náhradu za nějaké ušlé zisky. Prostě jak se říkalo u církevních restitucí, co nám bylo ukradeno, ať je vráceno,“ říká Holeček.

            Spor Holečkových se státem nyní dospěl do dalšího stadia. Restituenti se domáhají náhradních parcel soudně. Odkazují se na nález Ústavního soudu, který konstatoval, že žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku může představovat jediný prostředek obrany proti libovůli státu.

            „Oprávněné osoby pochopitelně argumentují způsobem, který jim v rámci soudních řízení nese největší naději na úspěch,“ podotýká k usnesení Václav Kohlíček z SPÚ a dodává: „Nesouhlasíme zásadně a rozhodně s tím, když je stát, respektive Státní pozemkový úřad či v minulosti Pozemkový fond ČR, paušálně nařčen z projevů libovůle.“

            Loni Holečkovi podali 43 žalob na pozemkový úřad, další dvě pak na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Jedna žaloba byla vzata zpět, další je v běhu. Holečkovi u soudu požadují, aby jim majetkový úřad vydal rozsáhlé pozemky na Hradčanech a v horském středisku Bedřichov.

            V případě SPÚ se restituenti u soudu domáhají 418 pozemků v celkové výměře bezmála 397 hektarů po celé České republice. Jde o lukrativní parcely nejen v Praze, ale i v horských střediscích Harrachov, Pec pod Sněžkou, Velká Úpa, Rokytnice či Špindlerův Mlýn.

            „Soudy jsou naší poslední možností po 25 letech marného vyjednávání s pozemkovým úřadem,“ tvrdí Holeček a dodává: „Chtěli jsme původní pozemky zpátky. Když to nejde, tak aspoň pozemky v obdobné kvalitě a rozloze. To ovšem v Praze není možné. Museli jsme se proto podívat po celé České republice.“

            Vyjádřeno v cenách z roku 1991 požadují Holečkovi u soudu vydání náhradních parcel zhruba za 27 milionů korun, všechny jsou vedeny jako nestavební. Jde tedy o násobně vyšší hodnotu, než odpovídá jejich nárokům.

            „Část pozemků v průběhu soudních jednání vypadne,“ vysvětluje Holeček. O řadu z nich totiž usiluje více restituentů. Holečkovi žalobami míří i na parcely, je jich více než čtyřicet, které jsou v budoucnu určeny pro veřejně prospěšné stavby. Jde například o pozemky v Čakovicích, kde má vyrůst čistička odpadních vod, v Ďáblicích pod plánovanou skládkou odpadů, v Hloubětíně, kudy má vést železnice, nebo v Ruzyni, kde má vzniknout parkoviště P+R.

            „Jak máme z katastru zjistit, že je na pozemcích plánovaná veřejně prospěšná stavba? To ví stát a my se to dozvíme až u soudu. Potom takový pozemek dále nežalujeme, nechceme v žádném případě takové pozemky, kde je veřejná stavba,“ tvrdí Holeček. A doplňuje: „Z těch na první pohled hodně žalob tak bohužel nakonec zbude mnohem méně pozemků, proto toho žalujeme z opatrnosti více. Pokud svůj nárok vyčerpáme a nějaké žaloby ještě poběží, vezmeme je samozřejmě zpět.“ Doposud ani jedno soudní řízení neskončilo pravomocným rozsudkem.

            Roli v tom, proč Holečkovi podali na stát žaloby, hrála i takzvaná druhá restituční tečka. Počítá s tím, že se od 1. července letošního roku již nebudou vydávat náhradní pozemky a restituenti budou moci žádat pouze o finanční vyrovnání.

            „Všichni se bojí, co bude. Proto raději žalují. Po restituční tečce žalobu na náhradní pozemek nebude možné podat. A finanční náhrada, která jediná zůstane, je výsměch,“ říká Holeček.

 

Stovky dalších žalob

Stejný postup jako jeho rodina zvolila i řada dalších restituentů, i když co do počtu žalob jsou Holečkovi zřejmě rekordmany. Rostoucí počet případů potvrzuje i SPÚ. „Žalob evidujeme asi šest set, letos jich přibylo přes 212. Jak se blíží restituční tečka, žalob přibývá,“ upřesňuje Kohlíček.

            Postupu restituentů, kteří se u soudu domáhají vydání náhradního pozemku, se obecně zastává senátorka a bývalá soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. „Když se instituce státu nesnaží naplnit účel restitučních zákonů, lze pochopit oprávněné osoby, že se je snaží k tomu donutit skrze soudy. Očekávají, že budou hledat takový výklad aplikovaného zákona, který by sledoval i naplnění účelu zákona,“ uvedla pro LN.

            I když není k dispozici statistika, která by sledovala, jak úspěšní jsou restituenti u soudů, dle oslovených právníků se na jejich stranu staví ve většině případů. To zvyšuje nároky na státní rozpočet. Je tedy otázkou, zda nenastavit náhrady pro restituenty velkoryseji a předejít tím soudním přím. O tom chce jednat ministryně financí v demisi Alena Schillerová (nestr. za ANO).

            „Pokud bychom vyšli z toho, že veškeré restituční náhrady by měly být poskytnuty v částkách, které by se jejich příjemcům zdály spravedlivé, tak se vší vážností tvrdím, že to je mimo ekonomické možnosti tohoto státu,“ konstatuje Kohlíček.

 

Z restituentů žalobci * Restituenti, kterým nemohly být vráceny zabavené pozemky, mají nárok na náhradní parcely nebo na finanční kompenzaci. * Náhradní pozemky inzeruje Státní pozemkový úřad ve veřejných nabídkách. Pokud je o daný pozemek více zájemců, koná se aukce. * Restituenti si opakovaně u soudů stěžovali, že nabídka náhradních pozemků je nedostatečná a že jsou parcely nekvalitní. * Řada restituentů se u soudu domáhá vydání jimi zvoleného pozemku z majetku státu. Takový postup jim umožnil Ústavní soud, podle něhož taková žaloba může představovat jediný prostředek obrany proti libovůli státu.

 

Kde všude se Holečkovi domáhají pozemků Rodina Holečkových přišla zhruba o čtyři hektary pozemků ve Velké Chuchli a Lahovicích.

U soudů se na Státní pozemkovém úřadu domáhají 417 pozemků o celkové výměře přibližně 397 hektarů, po Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových pak požadují pozemky na Hradčanech a v krkonošském středisku Bedřichov.

Holečkovi jsou přesvědčeni, že zabrané pozemky byly stavební. Jako náhrady se u soudu domáhají nestavebních parcel, jejich rozloha proto bude větší než zabrané čtyři hektary.