Restituční proces trvá od 90. let a stále neskončil. „Bylo s tím spojeno spoustu práce, rozhodovalo se o obrovském majetku," vysvětluje v rozhovoru pro LN Václav Kohlíček, ředitel Sekce majetku státu na Státním pozemkovém úřadu. Pokud by se dosud nevypořádané nároky přepočetly na aktuální ceny, šlo by podle něj o stamiliardové sumy.

* LN Jaké jsou nejčastější příčiny nedokončených případů?

Restituční proces má dvě fáze – přímé restituce a náhradní restituce, kdy nemohl být z nějakého důvodu vrácen původně zabavený pozemek. Přímé restituce jsou již takřka dokončené, vyřešeno je přes 99 procent případů. Rozhodovalo se o 1,7 milionu hektarů půdy. Nejčastějšími příčinami nedokončených případů jsou probíhající dědická řízení a soudy.

* LNA co náhradní restituce?

Týkají se zhruba 135 tisíc hektarů. Restituenti nebo jejich dědici mají nárok na náhradní pozemek či peněžitou náhradu. Nevydané hektary byly oceněny přibližně na osm miliard korun. Z této sumy zbývá vypořádat zhruba 400 milionů nároků. Jde o necelých pět procent z celkového počtu případů. Situace je složitější v tom, že evidujeme desítky tisíc lidí, kteří nám neposkytují patřičnou součinnost. Nemůžeme vypořádat restituční nároky bez jejich aktivní účasti, čímž rozumíme, že by se měli přihlásit do veřejné nabídky náhradních pozemků nebo o finanční náhradu.

* LN Kolik je restituentů, kteří se hlásí o své nároky a jejichž případy jsou stále v běhu?

Bavíme se o desítkách nebo stovkách lidí. Početná skupina z nich zkouší uspokojit své nároky tím, že podávají žaloby na stát.

* LN Soudy, včetně Ústavního, opakovaně konstatovaly, že pozemkový úřad dává do nabídek náhradních pozemků málo parcel, které jsou navíc nekvalitní. Není to také důvod nedokončených restitucí?

S touto argumentací se u soudů setkáváme, používají pojmu liknavost. S tím máme velký problém, zásadně s tím nesouhlasíme. Veřejné nabídky pozemků měly dlouhodobě velmi nízkou výtěžnost, což je podíl pozemků, o jejichž vydání restituenti v rámci nabídkového kola požádali, vztažený k celkovému objemu pozemků, které byly v daném kole nabídnuty. Výtěžnost se pohybovala okolo devatenácti až dvaceti procent. V souvislosti s blížící se restituční tečkou (počítá s tím, že od 1. července letošního roku se nebudou vydávat náhradní pozemky, ale pouze finanční kompenzace – pozn. red.) výtěžnost výrazně vzrostla. Dnes jsme mezi čtyřiceti až padesáti procenty.

* LN A není nízká výtěžnost veřejných nabídek důkazem špatné kvality nabízených pozemků?

V preambuli zákona o půdě z počátku 90. let se hovoří o tom, co je cílem tohoto restitučního zákona. Stále se prolíná pojem zemědělského majetku a zemědělské půdy. Je faktem, že nabízené pozemky mohou řadě oprávněných osob připadat nedostatečně kvalitní, protože jejich představa o náhradním pozemku neodpovídá tomu, co SPÚ může nabízet. Zájem o zemědělskou půdu, nebo o půdu jako takovou, za 27 let výrazně narostl. Nežijme v iluzi, že všichni restituenti a jejich dědici se chtějí zabývat zemědělskou výrobou. Jejich úmysly jsou patrně jiné. Stojíme si za tím, že nabídky byly, co se týče rozsahu pozemků, dostatečné. Nabízíme pozemky, které máme ve své příslušnosti hospodaření, jde tedy zpravidla o pozemky zemědělské. Můžeme uvést konkrétní případy marně nabídnutých kvalitních zemědělských pozemků.

* LN O jaké pozemky šlo například v Praze? V jedné z restitučních žalob na stát se uvádí, že od roku 2005 do roku 2015 bylo dáno do veřejných nabídek pouze 66 pozemků, z toho v devatenácti případech šlo o pozemky, jejichž nabídková cena činila do tisíce korun, v šestnácti případech pak do deseti tisíc korun.

V Praze je výrazný převis poptávky nad nabídkou. Hlavní město je zastavěné více než jiné lokality v Česku. Státní půdy na území Prahy je pro vypořádání zde vzniklých nároků nedostatek. A navíc ji nemůžeme vnímat jako stoprocentně využitelnou pro vypořádání restitučních nároků. Jsou zde ještě další zájmy, které musíme ctít, například zájmy města. Část pozemků je blokována pro veřejně prospěšné stavby. Tvrzení uvedená ve zmíněné žalobě nejsou pravdivá. V letech 2005 až 2015 bylo nabídnuto 171 pozemků v úhrnné ceně 25,6 milionu korun. V ceně do tisíce korun šlo o 39 pozemků, v ceně od tisíce do deseti tisíc 51 pozemků a v ceně nad deset tisíc korun 81 pozemků.

* LN Kolik by bylo potřeba pozemků k vyřešení veškerých restitucí?

Aktuálně by bylo potřeba kolem pěti až šesti tisíc hektarů. To je ale teorie. Evidujeme desítky tisíc restituentů, kteří mají nároky do deseti tisíc korun. Nároků nad deset tisíc je skutečně velmi málo. V roce 2008 a pak v roce 2012 jsme realizovali poměrně masivní informační kampaň a rozesílali jsme adresně dopisy s výzvou k aktivní účasti na vypořádání restitučních nároků. Tyto akce, které mířily na desítky tisíc lidí, ale měly jen malý efekt.

* LN Zda skutečně začne platit restituční tečka, bude posuzovat Ústavní soud. Proč jste ji vůbec prosazovali?

Novela zákona o Státním pozemkovém úřadu řeší více problémů. Počítá s tím, že definitivně udělá tečku za případy restituentů, jejichž nároky jsou bez jejich součinnosti nevypořádatelné. Otevírá se desetiletá lhůta pro finanční vyrovnání. Máme perspektivu, že v roce 2028 budou případy neaktivních restituentů vyřešeny. To byl jeden z cílů novely. Novela ale řeší i kauzy spojené s určitou vyprofilovanou skupinou restituentů, kteří drží nikoliv nevýznamné restituční nároky z velkých měst, převážně z Prahy. Jejich představa o výši restitučního nároku se dramaticky rozchází s naší představou.

* LN V čem je podstata rozdílných názorů?

Jde o rozpor, zda se zabrané zemědělské pozemky mají ocenit v ceně zemědělské půdy, nebo v ceně stavebních parcel. Zákon o půdě, jako jeden z několika restitučních předpisů, má oproti jiným jeden velký benefit a tím je poskytnutí náhradního pozemku v případě, že ten původní není možné vydat. Řada oprávněných osob se proto snažila uplatnit restituci podle zákona o půdě. Snažily se prokázat, že zabavený majetek byl zemědělský. Když jim bylo přiznáno právo na náhradní pozemek, na ten zabavený už nepohlížejí jako na zemědělský, ale dokládají, že byl určen pro stavbu. Vyčíslili jsme, že pokud by všechny oprávněné osoby dosáhly toho, že by se jim zabavené pozemky oceňovaly jako stavební, protože dnes jsou v drtivé většině zastavěné, zvýšily by se nevypořádané restituční nároky z dnešních necelých 400 milionů korun stodesetkrát. Byli bychom na tom s vypořádáním restitučních nároků mnohem hůře než na začátku restitučního procesu. To byl další důvod, proč jsme o restituční tečku usilovali.

* LNA co finanční náhrada? Je ve hře změna výpočtu? Dle zákona se nyní vychází z oceňovacích předpisů platných k 24. červnu 1991. Tedy zcela mimo dnešní tržní realitu. I evropský soud poukazoval na to, že by měla být přiměřená.

Cílem restitučních zákonů z roku 1991 bylo zmírnění některých majetkových křivd. Nikoliv všech. Pokud bychom vyšli z toho, že veškeré restituční náhrady by měly být poskytnuty v částkách, které by se jejich příjemcům zdály spravedlivé, se vší vážností tvrdím, že to je mimo ekonomické možnosti tohoto státu. Je pravda, že vyplácené náhrady v 90. letech mohly odpovídat tehdejší realitě, ale dnes se nůžky mezi tehdejšími a současnými cenami rozevřely a je obrovský rozdíl mezi oceněním, které vyplácí Státní pozemkový úřad, a mezi aktuální cenou pozemků. Pokud bychom ale provedli nějaký přepočet finančních náhrad pomocí míry inflace a indexů růstu cen zemědělské půdy, půjde o částky, které zatíží státní rozpočet v řádu stovek miliard korun.

***

Pokud by náhrady měly být poskytnuty ve výši, která by se jejím příjemcům zdála spravedlivá, je to mimo ekonomické možnosti státu.

***

Václav Kohlíček

Absolvoval Provozně ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze.
Do roku 2000 působil ve firmě projektující pozemkové úpravy. Poté nastoupil jako referent sekce restitucí na Pozemkový fond ČR (dnes Státní pozemkový úřad).
V roce 2013 byl jmenován ředitelem Odboru řízení restitucí SPÚ, od roku 2016 je ředitelem Sekce majetku státu.

Autor: Kateřina Menzelová